Srpen 2012

Going somewhere

21. srpna 2012 v 1:34 | Netopejr |  Site
Tak si užívám poslední večer doma, jelikož zítra jedu za svou nejmilejší Téjou do Hradce, ale ve čtvrtek se zase vracím. Už se nemůžu dočkat, protože se většinou vidíme tak jednou do roka, nebo vůbec, ale teď to bude už podruhé za tenhle rok Usmívající se. Asi budu Jonasům vděčná dokonce života za to, že jsem mohla poznat tak skvělýho člověka jako je ona, ale nejen jí, ale i Kamm, mé dvojče Martu a další Usmívající se. Přes všechny ty rozdíly, neshody a lidi co nám to nepřáli, jsme tu pořád my dvě a navzájem si důvěřujeme a můžeme si říct cokoliv, vše zlé nás akorát dalo víc dohromady.

Také byl dneska, vlastně včera Smějící se livechat s Jonáskama. Nemůžu říct, že bych to žrala tak jako kdysi, kdy jsem visela na každém slově a pohybu, ale přesto to byla paráda, takhle je zase vidět, slyšet je zpívat a všechno Usmívající se. Nejroztomilejší byl samozřejmě Elvis, jak se tam pořád pletl pod nohama a hrál si s pískací hračkou Rozpačitý, vždy pro něho budu mít slabost. A už se zase koukám na Nickovi fotky v kraťasech a jak mu tam kouká...ta boule Smějící seSmějící se no nic.

Vraťme se k tomu, že odjíždím a nebudu tu pro to moje Péčko, kterému prý bude prostě smutno a už asi padesátkrát se mě ptal kdy odjíždím a kdy se zas vracím, ha! To se mi líbí Smějící se. Taky se mi líbí, jak mi píše, když ho něco bolí, protože ví, že ho tak hezky polituju Mrkající a že já to umim vážně hezky. Chudinka moje, snad se z toho vyspí a bude mu líp Usmívající se..vidíte? Smějící seSmějící se Však mě taky bude smutno a každou volnou chvíli na něho budu myslet, hlavně v autobuse a před spaním, dokud se v pátek neuvidíme, u mě doma RozpačitýSmějící se. Ne, budeme jen grilovat ještě s jednou kamarádkou a jejím klukem, co s ním hraje fotbal (a kdysi jsem do něj byla taky udělaná, ale to už je jiný příběh Smějící se). Ach ano, vypadá to tak krásně ideálně, v čem by jen mohla být chyba? Och ano...má holku. Nezapomínám na to, jen mi to prostě tak nepříjde, dokud mi to nějak nepřipomene on, nebo někdo jiný. Naštěstí o ní skoro vůbec nemluví a to mi nedávno tvrdil, že když si spolu budem psát tak stejně skoro pořád jen mluví o ní a toho jsem si teda nevšimla. Takže jak to vždycky řikám na konci dne ... je prostě divnej. Já se teda zachvíli donutím jít spát, abych vůbec vstala tak brzo ráno Smějící se a vy ostatní si zatím hezky užívejte prázdniny, zbývá totiž už jen 14 dnů Mrkající.

Netopejr

You're my love, you're my dream

19. srpna 2012 v 3:48 | Netopejr |  Site
A tak mám za sebou další prázdninový den a už jich moc nezbývá. Příští rok maturuju a myslíte, že jsem přečetla nějakou knížku? Ne a to mi tu leží dokonce tři, hlavně, že jsem si to plánovala už od minulého léta. Místo toho si čtu samou romantiku a utápim se ve své fantazii, jakoby mi nestačila ta moje telenovela. Takže prázdniny se krátí, jde se do čtvrťáku a v hlavě totální h*vno..pojď mi maturito!

Každopádně prázdniny se docela vydařili, no ne? Oproti loňsku je to počasí suprový a to ještě nejsme u konce Mrkající. Dnešní vedro nás vyhnalo až do lomu, co je kousek odtud, ale v tak ledový vodě se já nikdy koupat nebudu, takže jsem se nakonec pařila na blbym ručníku a do zadku se mi zařezávaly kameny. Jelikož mám štěstí potkávat vždy a všude samá hovada, nemohla tohle být vyjímka a že mi tenhle chlapec dokáže pěkně zvednout mandle a komu by se nezvedly, když vás někdo nazve frigidou, co se chová jako čtrnáctka a pak si pořád ještě myslí, že vás oš*ká. To tak!! Pozorovat pejska jak si hraje s tenisovým míčkem bylo zajímavější, než jeho promenáda v plavkách Smějící se.

Jinak se dnešní den vyvedl. Neni nic lepšího, než sedět ve stínu v tak krásném a teplém počasí, ve společnosti skvělých kamarádů a přitom si prohlížet 101 poloh Usmívající seSmějící se (ne, že by mi to k něčemu zatím bylo). Co by to bylo za párty bez písniček, našeho zpěvu a vodnice. Prý bych mohla jít do Hlasu, ale tak...nestojím o tak velkou publicitu Smějící se, i když zajímavá představa...Nerozhodný Ale našla jsem zalíbení v českých písničkách, v těch zamilovaných hlavně. Vždycky je hrajou na těch našich vesnických zábavách a děsně se mi líbí, ale nikdy jsem si je normálně neposlechla a najednou jsem objevila, jaké mají některé kouzlo.

Pokud jde o Péčko tak je vše zatím stejné a asi ještě dlouho bude. Včera jsem ho s kamarádkou nečekaně vytáhli ven, což se nám nikdy nepodařilo a o to větši radost jsem z toho měla, hlavně jsem dlouho neviděla ty hnědé oči Rozpačitý. Byla jsem s nim už tolikrát a stejně jsem vždycky tak nervózní a potim se, i když si s nim jen píšu, proto mám u počítače vždy po ruce deodorant Smějící se. Následujících pár hodin pro mě byl ráj. Už když přišel na něm bylo vidět jak mě chtěl obejmout tak, jako vždy, ale nakonec se ovládl a nevim jestli to bylo kvůli přítomnosti kámošky a nebo že jsem se já k ničemu neměla (blbá! blbá!). Hlavně, že má vždycky nějakou výmluvu, aby nemusel jít ven, ale bylo jasný, že se mu nechce vůbec domů Úžasný a nedokázal se rozloučit, když tam stál s tim, že už musí jít (tak jsme ho šli doprovodit Smějící se). Miluju to, jak něco říká a přitom se mi kouká do očí a já jen nepřítomně přikyvuju. Málem jsem tam omdlela, když mě chytil tak pěkně okolo pasu, aby ukázal, jak pomáhal jedné holce. Zvláštní, jak působí jeden dotek. Proč jsem ho jen tehdy nenechala, aby mě celou noc líbal?! Já bych se na to ... On umí být tak něžný Rozpačitý jen pouhým dotykem...Neusnu! Další věc, co se mi asi zdá je, že mu vadí, když mluvím o jiných klucích. Dřív se o tom chtěl furt bavit a teď, když je to teda takový kámoš a já se mu svěřuju, tak to ignoruje a hned přejde na jiný téma, nebo se kvůli něčemu naštve, to samé venku když okolo nás projde známý kluk a něco o něm začnu řikat mlčí, kouká do země a po chvíli změní téma. Jsem paranoidní asi Smějící se.

Dneska při té naší párty, jsem si s nim samozřejmě musela psát, i když mě vyháněl, abych se věnovala kamarádkám, ale já přece zvládala všechno najednou! A tak jsem tam pouštěla různé pecky a psala mu texty písniček s tim, že má zpívat se mnou Smějící se a v tom mi poslal krásnou písničku s textem tak pravdivým ...a tak jsme zpívali, i když měl text trochu popletený Usmívající se
"Ty jsi má láska, ty jsi můj sen. Tebe chci líbat snad celý den. Ty jsi má touha, tebe chci mít..." a mě došlo, že to je vlastně pravda a zpívám to jemu a on to věděl taky a přesto mě nechal to psát..takže teď tu písničku poslouchám pořád dokola a nemůžu jí dostat z hlavy. Taky mi dneska sliboval, že už se ke mě nikdy nezachová hnusně a že mu na mě prý záleží a netvrdí to jen proto, že to chci slyšet, ale že to chce on. Asi jsem pro něho něco jako sestra, nebo já fakt už nevim co pro něho jsem.


Ach jo. Mě je fakt trapný to tu vše vypisovat . Přijdu si vážně jak ta čtrnáctka, co si píše do deníčku ty rádoby problémy, co znamenají konec světa, ale tohle je v podstatě taková moje první láska a musim říct, že to opravdu někdy bolí ... Je 3:44 a tohle jsem začala psát asi v půl druhý, jelikož se mi do hlavy vkrádalo uplně něco jinýho a usnu asi až tak za hodinu, protože nebudu schopná myslet na nic jinýho Rozpačitý. Ó Nicku, proč mě nemůžeš zachránit? Smějící se Goodnight Mrkající

Netopejr

Here I am again...

16. srpna 2012 v 3:14 | Wer@ |  Site
Hello, hello,
zvláštní, že vždycky dostanu nutkání něco napsat, když jsou prázdniny Smějící se to bude nejspíš tím, že na všechno je tolik času, až už se začnu nudit. Fakt se musim smát sama sobě jak jsem si plánovala, že to tu zase rozjedu, ale mě nikdy nic dlouho nevydrží, proto se omlouvám... a přitom to byl tak pěkný blog a bavilo mě to. Přemýšlela jsem co s nim, Jonasům už se tu věnovat asi nebudu, což neznamená, že už je nemiluju Mrkající jen jaksi už neumim udržovat rovnováhu mezi tím perfektním světěm Jonasů a reálným životem, který už jsem dál nemohla ignorovat. Musela jsem z hlavy vyhnat dokonalého Nicka, aby se tam uhnízdil někdo jemu podobný, ale zato reálný a jelikož nedokážu myslet na nic jiného ... je těžké se věnovat jiným věcem Smějící se. Pravdou je, že mam hlavu přímo přeplněnou a už nevím jak to ventilovat! Napadlo mě, že to prostě budu psát sem, jako například Kamm a nebo si založím nový blog a nazvu to svým netovým deníčkem Smějící se, tady to přece skoro nikdo nebude číst a už vůbec né ON, kterému můžeme řikat třebaaa...Péčko. Jo, to je perfektní Smějící se.

Takže tu tedy straším takhle brzy ráno (pro někoho hooodně dlouho do noci) a nemám už co dělat a já vim, že v tu chvíli je nejlepší jít spát, ale já prostě nemůžu...nebo spíš nechci. Chci být co nejdýl vzhůru a vstávat co nejpozději, protože pak nebudu muset čekat nekonečně hodin, než mi zase napíše a já budu opět nejšťastnější člověk na světě, ale nejvíc smutný je na tom ten fakt, že on je zadaný a na to se nesmí zapomínat. Tak proč mi tedy píše každou volnou chvíli co má? Píše věci, co by neměl vzhledem k situaci...rád si se mnou píše, rád mě vidí, líbim se mu, furt na mě "nenápadně" kouká, chce abych byla šťastná a vyšiluje když se mu delší dobu na fuckbooku neozvu, tak v čem je sakra problém?!

Moc těžká otázka a už je dost pozdě na vymýšlení různých teorií, takže si ještě poslechnu pár písniček a odeberu se do říše snů, kde přesně vim, co mě čeká. Buďto další noční můra, nebo sen tak krásný, že se mi chce po probuzení brečet, když to není pravda. Dobrou noc vám všem, co si to možná někdy přečtete Mrkající.

Netopejr